Tlumočníkem v Anglii – amatér versus profesionál

Žijete v anglicky mluvící zemi a máte kolem sebe spoustu Čechů a Slováků, kteří se nedomluví, zatímco vy jste na tom s angličtinou docela dobře? Rádi byste pomohli a říkáte si, že byste se třeba nakonec tlumočením mohli i živit? Jaké máte šance? Co kromě dobré angličtiny ještě potřebujete?

Je pravda, že v Británii nemusíte roky studovat vysokou školu se zaměřením na jazyky, abyste se mohli stát tlumočníkem z povolání. Ale nějakou odbornou kvalifikaci k tomu přece jen potřebujete. Protože profesionální tlumočník se vyhne určitým typickým chybám, kterými se amatér zaručeně prozradí.

To přece nemůže být tak těžké…

Některé zásady z etického kodexu tlumočníků cítí člověk intuitivně: například že musím dobře mluvit oběma jazyky, znát potřebnou terminologii (když tlumočím třeba u lékaře) a při tlumočení nesmím nic přidat ani vynechat. Pochopitelně se taky musím ke všem klientům chovat slušně a zachovávat mlčenlivost.

…anebo že by jo?

Jenže ještě je tady pár chytáků, na kterých se pozná, jestli jste profík, nebo ne. Profesionální tlumočník totiž vždycky dělá tohle:

• Řádně se představí.  Ještě před začátkem rozhovoru oběma stranám vysvětlí, jaká je jeho úloha a co od něj můžou čekat (a co nemůžou). Připraví je na to, co by je mohlo překvapit, například že…
• tlumočí v první osobě. Jestli jste někdy tlumočili kamarádovi nebo někomu z rodiny, pak si umíte představit, jak je snadné sklouznout do stylu “… říká, že…”, načež jeden z aktérů reaguje “zeptej se ho…” Je to docela nešikovný způsob komunikace a nakonec je z toho popletený jak tlumočník, tak všichni kolem. Tlumočník – profesionál není ani tak další člověk v místnosti, jako spíš hlas, který prostě v druhém jazyce opakuje, co říkají jednotlivé osoby, a tak lidem na obou stranách jazykové bariéry umožňuje, aby se spolu mohli normálně bavit. Je v podstatě neviditelný, ale když už něco potřebuje říct sám za sebe, …
• udržuje obě strany v obraze. Někdy si tlumočník potřebuje něco ujasnit nebo nechat zopakovat, protože nerozuměl, ale vždycky dá druhé straně vědět, co se děje. Ve třetí osobě. “Promiňte, tlumočník si potřebuje ujasnit…” Cílem je zajistit, aby ani doktor, ani pacient (nebo jiní klienti v jiné situaci) neměl pocit, že tlumočník se s tím druhým baví za jeho zády (nebo ještě hůř, na jeho účet). Kromě toho si profesionální tlumočník…
• dává pozor na střet zájmů. V normální řeči to znamená, že v rámci zaměstnání/podnikání netlumočí pro nikoho, koho zná. Když se nad tím zamyslíte, je to logické – kdybych si měla vybrat, taky bych byla radši, kdyby mé citlivé osobní věci slyšel někdo úplně cizí, než někdo z rodiny nebo známých. Oba si to sice nechají pro sebe (pokud jsou to profíci), ale pokaždé, když se pak s tím známým potkám, budu vědět, co všechno o mně ví… To je taky jeden z důvodů, proč dobrý tlumočník…
• nenavazuje kontakt s klientem, a to ani před tlumočeným setkáním, ani po něm, ani během něj. Nepovídá si v čekárně s pacientem, ne proto, že by proti němu něco měl, ale protože je důležité, aby zůstal naprosto nezaujatý a nevzbudil ani zdání, že se s klientem zná. 

Tak co, chcete být tlumočníkem?

Pořád si na tlumočení troufáte? Zajímá vás, jak v Anglii získat kvalifikaci? A co ještě budete k práci potřebovat? Jestli ano, bude přesně pro vás jeden z příštích článků.