4 věci, které je lepší Angličanům neříkat

Předpokládám, že neexistuje nic takového jako „typický Angličan”. Ale existuje „typicky anglické chování”? Podobnou otázku si dala za cíl zodpovědět antropoložka Kate Foxová a výsledky svého výzkumu popsala – velice čtivě – v knize „Watching the English”. Jsem ráda, že jsem tu knížku objevila, koupila a přečetla (dvakrát), protože mi pomohla pochopit kulturní zvláštnůstky, se kterými se tady v Anglii cizinec setká. A taky identifikovat pár chyb, kterých jsem se já sama při komunikaci s domorodci dopustila. Chcete si o nich přečíst? Níže najdete můj osobní seznam hlášek, které už Angličanům říkat nebudu

Co Angličanům neříkat ani v legraci

1. „Tohle že je zima? To u nás…“

Ne náhodou začíná Kate Foxová první část své studie/knihy („Conversation Codes”) kapitolkou o Počasí. Protože tím se prostě každý rozhovor začíná a různí autoři se předhánějí v teoriích, proč je vlastně počasí pro Angličany tak důležité. Kate Foxová má teorii, že není. Podle ní je pro Angličany spíš důležité Mít se o čem bavit. A tak na počasí vždycky přijde řeč, prostě proto, že je to zavedený a pohodlný způsob, jak navázat rozhovor. 

Což ovšem neznamená, že je Angličanům jejich počasí ukradené a že je jedno, co jim o něm řeknete. Vytahovat se s teplotami u nás doma („26 stupňů, to je přece krásné teplo, co byste dělali v pětatřiceti?”, „Jó, mínus dva, to je nepříjemné, ale v Česku jsme v zimě zvyklí i na mínus patnáct, představte si to”), jak jsem to dělávala ze začátku, není dobrý způsob, jak si získat sympatie. Sice tu mají celý rok v podstatě jaro nebo podzim, ale zato někdy se vystřídají všechna čtyři roční období v jeden den, a to už si zaslouží trochu té národní hrdosti, ne?

2. „Prosím vás, na co si stěžujete?“

Jeden z typicky anglických rituálů, které Kate Foxová v knize popisuje, je takzvaný „monday moan”. Zkuste v pondělí ráno přijít do práce a dřív nebo později od někoho uslyšíte vtipnou poznámku o tom, jak to takhle začátkem týdne všechno stojí za houby.

Což mě přivádí k mému dalšímu „kopanci”. Jednou v pondělí dopoledne jsem se sešla se skupinkou přátel a když došla řeč na povíkendovou mizérii, jemně jsem poukázala na komickou stránku věci: totiž že já jsem z nich jediná, kdo musí v pondělí brzo ráno vstávat do práce. Všichni ostatní už byli v důchodu. Přátelé to vzali sportovně (Angličané to ani jinak neumí), zasmáli se a s taktem sobě vlastním si „monday morning” tiše přidali na seznam slov, která přede mnou říkat nebudou. Od té doby vždycky, když jsem v pondělí dopoledne s nimi a v konverzaci nastane rozpačité ticho, připadám si jako barbar, který vzal dítěti oblíbenou hračku a před jeho očima ji rozdupal. 

3. „No, víte, ono je to tak…“

Vždycky jsem byla toho názoru, že jestli má někdo blízko k anglickému humoru, pak je to národ Járy Cimrmana. Ale buď jsem přecenila své schopnosti, nebo podcenila vliv, jaký na mě má východňárská kultura (která je v ironii asi tak na opačném konci spektra), zkrátka přistihla jsem se, že se snažím uvést na pravou míru něco, co nebylo myšleno vážně. Prostě jsem ten vtip totálně zničila a opravdu mi to bylo líto. Proč to někdy my cizinci neúmyslně děláme, se dozvíte v článku o anglickém humoru. (Článek už jsem napsala, ale má jeden zásadní nedostatek – není vůbec vtipný. Jakmile se mi podaří to napravit, přidám sem odkaz, nebojte.)

4. „Chcete do čaje citrón?“

„Co prosím?” Zkuste se Čecha, který nikdy neslyšel o anglickém způsobu pití čaje, zeptat, jestli si dá do čaje mléko, a bude z toho podobně perplex. Když jsme u toho čaje…názvosloví v češtině se od anglického taky liší. „Tea” je prostě klasický černý čaj, který standardně pijou snad všichni. Zmlsaní jedinci si poručí „Earl Grey”, ti, kdo mají rádi čaj extra silný, sáhnou po značce „Yorkshire” a někteří asi kupují i „green tea”, jinak by se tu v obchodech neprodával. Ale všechno ostatní (bylinkové a ovocné) už je „infusion”, nikoliv „tea”. Z čehož vyplývá, že zeptáte-li se Angličana, byť anglicky, jestli chce čaj jahodový nebo bylinkový, bude na vás jenom nechápavě zírat.

Víte o dalších podobných kulturních „špecích“? Podělte se v komentářích, budeme rádi.